Koně jsou nejlepší!!!

1. Kapitola

Jana a Zina – Pád = trable

Jana ležela ve své posteli a dívala se do stropu. Její rodiče jí řekli

že pokud nebude mít dobré známky zakáží jí chodit ke koním a prodají jejího koně Zinu to je Hannoverský kůň. Nemohla tomu uvěřit být bez koní bylo jako být bez jídla. Najednou na dveře zaklepala máma. Jana se na hnědé dveře kde byl obrázek Ziny podívala a pak rychle odvrátila oči, protože dovnitř vešla matka. „ Jano chtěla bych si s tebou promluvit ,“ začala. „ Mami já jsem ochotná se učit jen když mi slíbíš že budu moct ke koním bez Ziny nevidržím ani den,“ řekla Jana a podívala se na nástěnku kde jí bylo třináct a zrovna vyhrála lehký parkur. Její matka se podívala stejným směrem. „ Byli to super časy nechci se jich vzdát mami,“ dodala. „ Já ti rozumím ale chodíš do 9.třídy a musíš být vzdělaná. A s tím že prodáme Zinu to jsme přehnali omlouváme se,“ řekla s klidným hlasem její matka Bára. Chystala se k odchodu ale Jana ji zarazila. „ Počkej mami! A budu moct chodit ke koním ?“ „ Pokud budeš stíhat školu ano,“ odpověděla a vyšla z pokoje. Bylo půl třetí a Jana se chystala za Zinou. „ Mrkev, jablko, pár kostek cukru, nový kartáč,...“ říkala si nahlas aby nezapoměla důležité věci.

Když dorazila do stáje nejprve šla za hnědou kobylkou. „ Ahoj! Holčičko tak se mi po tobě stýskalo ,“ řekla a dala jí jablko. Potom zamířila do sedlovny pro čištění a postroj. Zina byla vysoká 162 cm byla to krásná hnědá kobylka a na čele měla bílou hvězdu, hřívu i ocas měla čené a na nohách se také něco černého objevilo. Najednou na dvoře stáje zastavilo taxi a z něj vystoupila blonďatá dívka byla to Janina úhlavní nepřítelkyně jmenovala se Aneta a bylo jí tolik co Janě takže patnáct. Jana zvedla oči v sloup když viděla jak kráčí ke stáji. „Jak někdo takový může mít koně,“ pomyslela si Jana a podívala se na box, který byl naproti Ziny stál v něm statný vraník, který se díval kdy jeho majitelka přijde Jana usoudila že to bude asi arab a jak se na něj dívala všimla si jí Aneta. „ Ale copak omrzela tě tvoje Zina nebo mi závidíš?“ řekla a tím svým vrtícím krokem došla k vraníkovi „ Ahoj Blesku,“ pozdravila ho. Jana se rozhodla odpovědět na první a pak na druhou otázku. „ Tak aby sis nemyslela Zina mě neomrzí nikdy a já ti vůbec nezávidím mě ke štěstí stačí kůň, kterého mám ráda a nemusím mít hned koně za 500 000,“ řekla a pokračovala v čištění Ziny. „Asi jí ten box vyčistil děda,“ pomyslela si. „Vždy když neví co dělat tak jí uklidí box.“ Janin dědeček byl trenér a tak Janu a bohužel i Anetu trénoval. „Co se tu děje proč tu tak řvete,“ vešel do stáje a díval se z jedné na druhou. Dívky se na něho dívali a nic neřekli. Janin dědeček se jmenoval Petr a Jana z něj měla trochu strach ale jinak to byl super děda. „ Chtěl jsem vám to říct už dříve ale nemohl jsem,“ začal. „ Dnes vás nemohu trénovat, protože ředitel stáje pan Daleký se rozhodl že by sem mohl koupit koně pro začátečníky aby stáj víc vydělala a tak sem budou chodit dvakrát týdně na trénynk a vy dvě budete spolu jezdit na projížďky,“ řekl a odešel.

Když se vrátila domů položila se do postele. „ To snad není pravda!“ řekla . „ Budu s Anetou jezdit na projížďky už tahle byla pohroma!“ „ Ahoj Jano ten trafikář vyvolal ty fotky z trénynku,“ do pokoje vstoupila Bára a v rukou držela objemnou obálku. „ Co se děje Jano,“ zeptala se. „ Nic mami vše je v pořádku,“ řekla a otočila se v posteli. „ Vidím že asi ne když se takhle tváříš,“ řekla Bára a posadila se vedle ní na postel. „ Děda mě a Anetě řekl že spolu budeme dvakrát týdně jezdit na projížďky,“ odpověděla a posadila se vedle Báry. „ Tak to není zas tak hrozný ne?“ zeptala se Bára. „ Když bys ji znala tak by to tak dobrý nebylo,“ řekla Jana. „ Tak co se stalo třeba dnes?“ zeptala se Bára. „ Jela jsem ve předu a ona mě dojela a Zinu šlehla bičíkem do slabyn takže se rozjela tryskem po cestě a neposlouchala mě asi po čtvrt hodině konečně zastavila. A cestou jsem málem vrazila do jedné paní,“ odpověděla Jana. „ Mohla bych se kouknot na ty fotky?,“ řekla aby změnila téma. „Ano ale proč jsi to neřekla dědovi?“ zeptala se jí Bára. „ Mami já to už nechci rozebýrat,“ řekla Jana. A vzala si ty fotky.

Druhý den ve škole se Jana se potkala s Anetou. „ Tak jak je Zině má ještě chuť vrážet do lidí?“ pronesla a usmála se. Po obědě si k ní Aneta přisedla. „ Ahoj Jano když jsi mi včera tak záviděla Bleska mám pro tebe nabídku. Když mi prodáš Zinu koupíme ti koně co má trojnásobnou cenu než Zina,“ řekla. „ Néé, nikdy ti Zinu nedám!“ vikřikla přes celou jídelnu a bylo jí úplně jedno že se na ní všichni podívali. Přešla jí chuť k jídlu proč jí nenechá být? Nemohla na to že by dala Zinu Anetě ani myslet. Rozběhla se domů a svalila se do postele. „ Proč mě Aneta nenechá být!“

U Ziny přišla na lepší myšlenky. „Nikdy se tě nevzdám,“ zašeptala jí do hřívy. „ Jsi můj jedinný kamarád,“ řekla ale to už na štěrku zastavilo taxi. „Aneta je tu,“ řekla a povzdachla si a najednou ji zaslechla ve stáji. „ Ahoj jak ses rozhodla,“ řekla Aneta a s úsměvem se na ní podívala. Jana neodpověděla a dál čistila Zinu. Pak ji osedlala a vyjela ven do ohrady. „Jano zahřej koně a skoč křížek,“ řekl Petr a díval se na ni. Jak mile se Jana podívala pod sebe Zina zavadila o břevno. „ Jano! Na co myslíš! Kolikrát ti mám říkat aby ses nedívala pod sebe! Sleduj Anetu!“ řekl a ukázal na Anetu. Blesk skočil čistě. „ Výborně! Dívala ses Jano?“ zeptal se Petr. Jana přikývla a Petr se zatvářil spokojeně. „Tak a teď to skus znova,“ řekl. Jana si naklusala pak nacválala ale pak Zina odmítla skočit a Jana přepadla před Zinu. Aneta se zasmála do rukou a dívala se jak se Jana pomalu zvedá. „ Zina, kde je Zina,“ řekla. Petr se k ní rozběhl. „ Jsi v porádku?“ „Ano, ale kde je Zina?“ zeptala a s bolestí se zvedala ze země. „ Zina,Zina Aneto chyť ji!“ řekl Petr a pomáhal Janě vstát. „ To nebude potřeba,“ řekla Jana hvízdla a Zina k ní přiběhla. „ Postarám se o ni a zavolám tvé mamce ať si pro tebe přijede dokážeš dojít do sedlovny?“ zeptal se. Jana přikývla a odcházela z ohrady neunikl ji ani Anetin výraz, kterým říkala „ Tak co chceš ji pořád mít?“

„ Já se Ziny nikdy nevzdám,“ pomyslela si a podívala se na nástěnku. Moc ji bolela hlava a měla naražené zápěstí. Najednou do pokoje přišla Bára. „ Už je ti líp?“ zeptala se. „ Moc ne jak je Zině?“ zeptala se hned. „ Petr mi volal Zině se prý po tobě moc stýská ale je jí dobře. Ta Aneta se prý tvářila spokojeně. Myslím že to co ti dělá Aneta bys měla říct Petrovi,“ odpověděla. „ Mami Aneta mi ve škole řekla že...,“ zarazila se. „ Že co?“ pobídla jí Bára. „ Když ji prodám Zinu koupí mi koně co má trojnásobnou cenu. Nevím proč mě tak trápí. Dneska jsem ty skoky nezvládla, protože jsem se nesoustředila na překážku ale na Anetu,“ řekla a napila se čaje. „ Víš co pusť Anetu z hlavy máš Zinu ráda? Tak si všímej pouze Ziny a dědečka,“ řekla Bára. „ To se ti řekne pusť ji z hlavy ale to nejde tak snadno

nejde,“ pomyslela si. „ Zítra do školy nejdeš máš teplotu,“ řekla ještě Bára než vyšla z pokoje. Janě bylo jasné že zítra Zinu neuvidí a byla smutná. „ Za to že jsem spadla nemůže Zina, za to můžu já!“

Jakmile se uzdravila šla do školy Aneta se na ni posměšně podívala ale Jana si jí nevšínala. „ Ahoj Jano. Tak jak se marodilo. Tvůj dědeček mi řekl že je Zina nebezpečná tak jsem mu nabídla to co tobě a on souhlasil,“ řekla Aneta a usmála se na Janu. „ Cožééé!“ vykřikla Jana a rozběhla se ke dveřím. Po cestě domů zavolala mamce a ta jí řekla že s dědou promluví. Když přišla domů seděla u stolu Bára a Petr. „ Jano posaď se,“ pobídla jí Bára a nervozně se podívala na Petra jako by mu říkala „ No tak začni.“ „ S Bárou si myslíme že bys to ježdění měla omezit, protože jsi v deváté třídě a musíš mít lepší známky než je máš teď,“ řekl Petr a podíval se na Báru. „ Takže tím chceš říct že Zinu prodáš,“ řekla Jana s očima plnýma slz. „ Řekl jsem jen že bys měla ježďení omezit. Neřek jsem že...“ Ale Jan mu skočila do řeči: „ Vy si myslíte že mi to nedojde. Nejprve omezení, potom mi Zinu prodáte co?“ odmlčela se aby si byla jistá že jí oba rozumí. „ Já jsem to co jsi říkal pochopila. Možná si myslíte že je Zina nebezpečná ale tak to není! To že jsem spadla byla má chyba ne Ziny! Já už nejsem malá je mi 14 let! A ty sama jsi říkala že každý má právo se rozhodovat!“ vykřikla a rozběhla se do pokoje.

Zůstane Zina s Janou nebo je opravdu od sebe odloučí?

Pokračování v další kapitole!☺☻